Jedlé rostliny
aneb nejen zelenina se dá jíst…
Někdo má zahradu pro zábavu a rekreaci, někdo na hezký pohled na její krásu, někdo aby si co nejvíce obohatil jídelníček. Tomu kromě zeleniny a ovoce zahrada může nabídnout i další rostliny. Některé mohou být hlavní složkou pokrmu, některé jako ozdoba, jiné jako koření, nebo z nich lze uvařit čaj.
Kde je v zahradě najdeme:
Na okrasných záhonech - tam samosebou ty pěstované. Další výsadby mohou tvořit třeba podsadby pod stromy. Mezi květinami obvykle najdeme i plevele, některé jsou jako doplňky jídelníčku velmi zajímavé. Pokud nemáme anglický trávník, ale to, čemu permakultura říká „jedlý trávník“, máme další řadu rostlin k využití. Nakonec jmenujme méně udržovaná divočejší místa, která zejména do větší přírodní zahrady také patří.
Že v zahradě najdeme okrasné květiny, to nikoho nepřekvapí. Méně se ale ví, že mnoho z těchto květin má některé části jedlé (a chutné!). Známé jsou různé bylinky, které kromě toho, že z nich lze uvařit léčivý čaj, také mohou ozdobit náš talíř. Například dobromysl, měsíček, yzop, mateřídouška nebo heřmánek, všechny mají nádherné barevné květy. Levandule nám provoní nejen šatník nebo obývák, ale můžeme z ní připravit zajímavé želé (stejně tak z květenství černého bezu, květních plátků růže, nebo i nápadných růžových květů obávané šířící se netýkavky žlaznaté). Z některých pro květ pěstovaných rostlin můžeme využít listy na čaj - listy zavinutky (Monarda) voní po bergamotu, nebo hortenzie, původní američtí obyvatelé využívali léčivé listy vilínu,…
Pěstované květiny, které mají jedlé květy: denivky – výborné křehké květní lístky (ale jedlé jsou i čerstvé jarní výhonky, syrové nebo spařené na způsob chřestu) a stínomilná bohyška (Hosta), … Výrazné pikantní květy i listy (navíc léčivé) má lichořeřišnice, její poupata i semena lze i nakládat jako kapary. Na ozdobu slaných pokrmů se zvlášť hodí květy begónie, brutnáku pažitky nebo zimní cibule, která nám vykvetla. Nádherně jako dekorace salátů, chlebíčků, ale i dortů působí květy macešek, zvonků, svazenky, chrpy, slézu nebo třapatky.
Ale podívejme se i na to, co nám v záhonech roste neplánovaně. Rostlinky ptačince žabince najdeme i v zimě, pokud není sníh, a dodají svěží zelené lístky plné vitamínů. Pampelišky (neboli smetanky) jsou známé svými všudypřítomnými žlutými květenstvími, ze kterých se běžně dělá „med“, ale lze je i smažit. Pak se dají jíst na sladko, ochucené třeba medem a skořicí, nebo na slano, např. s kari kořením. Nahořklé listy jsou zdravé pro játra a je možné je přidávat do salátů, špenátů, nádivek,… Když si zvykneme, bude se nám zdát možná chuťově příjemný i křehký lehce hořký kořen, který se dá jíst syrový nebo usušit a opražit jako náhražka kávy.
Trávníky a louky – v permakultuře se navrhuje tzv.„jedlý trávník“
Na rozdíl od skoro monokulturních „anglických trávníků“, tento je pestrý, druhově bohatý, barevný a voňavý. Jeho běžnou součástí jsou mnohé druhy, obsahující cenné látky, kterých v jiných potravinách tolik nenajdeme. Známé je použití sedmikrásek, které obsahují mnoho enzymů – květy ozdobí různá jídla nebo z nich můžeme připravit sirup, do polévek a nádivek můžeme použít i listy. Stejné využití listů i květů má i violka vonná. Převážně listy (třeba na ochucení polévek a omáček) použijeme ze šťovíku, řebříčku, kontryhelu, bedrníku, a všechny jsou léčivé. Z jitrocele je známá hlavně příprava sirupu proti kašli, ale jeho mladé listy jsou výborné obalené v těstíčku a osmažené. Pikantní příchuť dodá zejména jídlům z brambor trocha nati popence a nebo na jaře řeřišnice, z té můžeme použít i květy. Místa, kudy nechodíme příliš často, můžeme nechat porůst planým jahodníkem, v létě to jistě oceníme, vůně lesních jahod je výrazná a nezaměnitelná.
Samostatnou skupinou jsou „špenátové“ druhy – kromě známých kopřiv, které využívaly už naše prababičky, můžeme s výhodou využít i bršlici (jinak obtížný oddénkatý plevel) – co nejmladší, pokud možno ještě „skládané“ lístky, dále plicník, hluchavky, listy medvědího česneku,…
Za zmínku stojí místa pod stromy v sadu, zjara plná slunce, později trochu zastíněná. Ideální stanoviště pro jarní hajní druhy, zejména stále oblíbenější česnek medvědí. Využitím podobný mu je česnek podivný, který se leckde v lesích i parcích rychle šíří pomocí pacibulek v květenství (i ty jsou jedlé a výborné, jen bohužel trochu malé…). Tyto druhy po odkvětu „zatáhnou“ a uvolní prostor na stanovišti dalším, stínomilným druhům.
Někde v rohu zahrady můžeme ponechat koutek „divočiny“, vítaný živočichy. V něm pak obvykle rostou běžné plané druhy rostlin, z nichž mnohé můžeme také využít. Kopřivu a bršlici už jsme jmenovali. Další je třeba kostival, jeho v těstíčku obalené smažené mladé! listy jsou výborné. Chmel je liána, a má moc dobré křehké jarní výhonky. Lze je jíst syrové nebo použít do polévek, omelet, zeleninových směsí,…. Mladé rostliny vesnovky chutí trochu připomínají brokolici, listy česnáčku, které si můžeme dát na chleba, opravdu voní po česneku, trochu štiplavé lístky žlutě kvetoucí barborky také dodají vítané vitamíny a minerály. Krásné a výborné jsou květy čekanky, divizny a zejména pupalky dvouleté. Z některých rostlin využijeme i podzemní části – třeba hlízy čistce bahenního, křehké a pikantní. Nebo kořen lopuchu, podušený na oleji a ochucený sójovou omáčkou, inspirace na tento pokrm k nám přišla z Japonska.
Kořeny rostlin se obvykle využívají po podzim nebo na jaře. Listy je třeba zase naopak používat mladé, později často bývají tužší, nahořklé nebo nepříjemně chlupaté. A, protože využití planých rostlin je v poslední době moderní a stále se (s trendem syrové stravy) šíří, je zejména potřeba zdůraznit, že jíst můžeme jen ty rostliny, které opravdu bezpečně poznáme a víme, že jsou jedlé! To se samosebou týká planých rostlin i květin, které pěstujeme…