Květnaté louky (podklady pro Dům a byt 2014)

Barevné louky (nejen) na zahradě

Louky jsou odedávna typickou součástí české krajiny. Za jejich vznik „může“ člověk zemědělec, který odlesněné plochy pravidelně kosil, aby nezarostly opět lesem. Dlouholetým vývojem se vytvořila druhově bohatá, ekologicky stabilní, pro život mnoha živočišných druhů nepostradatelná a pro oko člověka nádherná barevná společenstva. V původní podobě je ale po dlouhém období intenzivního zemědělství najdeme už jen málo kde, možná  v Bílých Karpatech, možná drobné zbytky v horských oblastech, možná na místech, kde podmínky nedovolily použití mechanizace…

Ale protože jsou tak krásné a barevné, a protože ve srovnání s květinovými záhony není složité a časově příliš náročné se o ně starat (stačí třeba jen dvakrát za rok posekat), stávají se možností, jak zpestřit plochy zeleně kolem nás. Mohou být součástí zahrad,  v posledních letech se někde uplatňují dokonce jako krásný prvek městské zeleně.

Je pravda, že je potřeba je pečlivě založit, (mít pro ně vyčištěnou plochu, osít, uválet, zalít a zpočátku pravidelně opatrně sekat), ale další údržba už bude čím dál méně častá a stále jednodušší.  Za pár let budeme mít krásnou barevnou loučku.  Tento postup je zcela ideální, pokud zakládáme zahradu od začátku a máme k dispozici jen holou plochu. Pokud už na zahradě travní porost máme, obvykle bývá zbytečné ho odstraňovat a zakládat louku znovu, protože kromě toho, že vynaložíme  dosti času, práce a peněz, si vytvoříme prostředí, na kterém nějakou dobu nepůjde radostně bydlet a po kterém bude třeba se pohybovat jen opatrně. Citlivým sekáním (event. kosením, kdo umí a chce si protáhnout tělo na zdravém vzduchu .-)) se porost postupně obohatí o mnohé krásné, ale citlivější druhy, které se přistěhují samy, když jim svou péčí pomůžeme konkurovat těm odolným (jako jsou pýr, lipnice, srha říznačka, často také pryskyřník plazivý a jetel plazivý jako jedna z hlavních složek původního trávníku…). „Citlivým sekáním“ tu rozumíme zásah na základě pozorování a posouzení jeho načasování (kvetoucí druhy musí mít možnost aspoň v části louky vytvořit semena) a také výšky, na jakou porost zkrátíme. Příliš nízko sečené louky jsou citlivé na vyschnutí, navíc podporujeme šíření některých výběžkatých druhů (např. výše zmíněný jetel plazivý). Výbornou možností je sekání louky po částech, což mimo vysemenění lučních druhů umožní i přežití hmyzu, který louku navštěvuje, a my se můžeme těšit krásou lučního kvítí průběžně.

Směsi osiva pro luční společenstva lze koupit (prodává např. firma Planta Naturalis) nebo si je vlastnoručně nasbírat ve svém okolí. Nevýhodou druhé možnosti je značná pracnost, naopak výhodou, že semena budou pocházet z místních podmínek, takže jim budou optimálně přizpůsobená, navíc budeme mít motivaci a možnost poznat blízkou přírodu mnohem lépe, než při běžných procházkách.

Firma Planta Naturalis nabízí směsi pro různá stanoviště a pro naše rozmanitá přání a požadavky (výslednou výšku, typ využití, ale třeba i převládající barevnost). Takovéto loučky jsou druhově bohaté (směs obsahuje desítky druhů, např. oblíbený Zelený chodníček, vhodný pro častěji sešlapávané plochy, jich obsahuje 66). Najdeme v nich jedlé rostliny, bylinky, koření. Můžeme je nechat vykvést pro hmyz, výborně působí proti erozi, protože obsahují různě hluboko kořenící druhy, i proto je odolný vůči suchu a chorobám. Jsou krásné, barevné, voňavé.

Protože ale vznik hezké květnaté louky chvíli trvá, tyto nabízené směsi obsahují  i semena druhů květin, která nám pokvetou hned v prvním roce. Často jde o druhy, které byly v minulosti běžnými plevely, ale díky intenzivnímu zemědělství ustoupily a patří teď k silně ohroženým druhům naší květeny. Tyto druhy jsou jednoleté, jemné, jako plevele konkurovaly tvorbou velkého množství semen, ne svou mohutností.  Jsou proto vázané jen na čerstvě odkrytou nakypřenou půdu, proto v dalších letech z louky ustoupí a budou nahrazené vytrvalými lučními druhy. První rok nás ale budou těšit svými vesele barevnými květy. Obvykle se vysévá chrpa modrá, vlčí mák, ostrožky stračka a východní, kamejka rolní, vzácné druhy hlaváček letní a koukol polní, můžeme použít i jednoleté bylinky, třeba heřmánek nebo měsíček lékařský. Z dvouletých druhů třeba žlutokvěté a svou výškou nápadné divizny nebo pupalka dvouletá.

Novým trendem posledních let, který k nám dorazil za zahraničí, je pěstování tzv. motýlích luk.  Tyto louky umožňují život dospělým motýlům i housenkám, a také dalším druhům hmyzu.  Louku tvoří logicky druhy atraktivní pro motýly (což mohou být kromě bobovitých, hluchavkovitých, silenkovitých a mrkvovitých třeba hlaváče a chrastavec, také různé bodláky…). Tyto porosty se sečou jen jednou v roce, obvykle koncem vegetace, a to postupně, ne celá plocha najednou. Strniště musí zůstat aspoň 5 cm vysoké a posečenou hmotu je potřeba odvézt.

Pokud nechceme stávající zelenou plochu rozorat a osít znovu, je možné druhovou bohatost louky podpořit vysazením trsů rostlin, které se pak mohou ve společenstvu dále šířit.

Jsou to např. druhy:

Středně vlhká stanoviště: jahodník, mochna plazivá, violky, zběhovec, rožec, kontryhel, dobromysl, zvonky, chrpa luční a porýnská, kopretina, sléz pižmový a lesní, čekanka, pastinák obecný, bedrník, čičorka pestrá, vičenec, černohlávek,…

Suchá stanoviště: jestřábníky, popenec, rozchodníky, mateřídoušky, dobromysl, kakost krvavý, divizny, hadinec obecný, smolnička obecná, hvozdíky, devaterníky, rožce, úročník,  štírovník, řepík lékařský, tužebník obecný,…

Vlhká stanoviště: vrbina penízková a obecná, kyprej vrbice, pomněnky, rdesno hadí kořen, prvosenky, hluchavka skvrnitá, kozlík lékařský, kohoutek luční, kakost luční a bahenní,…

Stinná stanoviště: zběhovec, kakosty, zvonek broskvolistý, plicník, violky, prvosenky, hluchavka skvrnitá a pitulník,…