Méně známé bobulové ovoce od konce léta do začátku zimy

Keře plodící drobné ovoce jsou na zahradě vždycky vítané. Jejich výhody oceníme celý rok, tedy i v druhé polovině léta a na podzim. Některé jsou notoricky známé, některé se spíše pěstují jako zajímavost a možná ani netušíme, že mají jedlé plody.

Shepherdia - šeferdie

Šeferdie stříbřitá (Shepherdia argentea) je méně známý původem severoamerický keř příbuzný rakytníkům a hlošinám. U nás se pěstuje dosti zřídka a spíše v parcích, než v zahradách. Je to škoda, jeho stříbřité listy i skupinky červených bobulí jsou hezké. Navíc plody, dozrávající během léta, dobře chutnají, připomínají rybíz. Na pěstování je tento keř poměrně nenáročný, jen je třeba vzít v úvahu, že jde o dvoudomou rostlinu.

Dřín

Dřín je náš původní keř, který je často součástí listnatých lesů a lesních lemů v níže položených teplejších oblastech. Kvete velmi brzy na jaře, je proto vítanou včelí pastvou. Plody jsou oválné, původně červené peckovičky navinulé chuti dozrávající v srpnu a září. Mají  vysoký obsah vitamínu C. Mohou se jíst syrové nebo zpracovávat na kompoty, rosoly, marmelády, likéry, vína nebo džusy. Můžeme využít i plody planých rostlin (semenáčů), ale pokud si dřínky oblíbíme, jistě si na zahradu vysadíme některou z roubovaných vyšlechtěných odrůd s většími plody (3-5cm), např. ´Joliko´, ´Alex´, ´Kasanlaker´, ´Fruchtal´, nebo ruské odrůdy ´Elegantnyj´, ´Vyšegorodskij´, ´Jaltskij´, ´Vydubeckij´. Raritou je vzácný žlutoplodý kultivar ´Jantarový´. Pro lepší opylení a vyšší úrodu se doporučuje vysazovat vždy aspoň dvě různé odrůdy.

Aktinidie

(Actinidia arguta a A. colomicta), také často nazývaná „minikiwi“ je do zhruba – 25^o  mrazuvzdorná liána poskytující drobné bobule (cca velikosti angreštu) s chutí pravého kiwi, které se ale již se neloupají. Dozrávají od září. Plodí na jednoletých výhonech. Většina odrůd Actinidia arguta je dvoudomých, je tedy třeba vysadit i samčí rostlinu. Ze samičích pořídíme např. odrůdy ´Ambrosia´, ´Ananasnaja´, ´Geneva´, ´Sosnovská´, ´Brněnská podzimní´, nebo červenoplodé ´Červánek´, ´Kens Red´ a ´Hardy red´. ´Weiki´ je samosprašná odrůda, můžeme ji pěstovat i samostatně, ale úroda je nižší.

Actinidia colomicta je kromě úrody ovoce zajímavá i podzimním zbarvením listů, které získávají bílé nebo narůžovělé plochy a působí velmi dekorativně.

Jeřáby

jsou velmi odolné stromy, které prospívají i v nevlídných horských oblastech. Plody obsahují řadu cenných látek (rutin, cukr sorbit, vitamin C a provitamin A,…)  a sklízejí se od září do listopadu. Na zahradách se u nás již nějakou dobu pěstují, známá je především odrůda ´Moravský sladkoplodý´. Nověji byly ale vyšlechtěny i další odrůdy, které se roubují na semenáče, např. německá kultivary ´Konzentra´ a ´Rosina´ s vyšším obsahem vitamínu C, ´Mičurinův dezertní´ a ´Titan´. Kultivar ´Granátový´ je kříženec jeřábu a hlohu, má granátově červené dosti velké malvičky.

Aronie

neboli černý jeřáb (Aronia melanocarpa) se pěstuje jako pohledný 2-3m vysoký keř nebo jako  roubovaný stromek s bílými květy na jaře a zářivě oranžovočerveně zbarvenými listy na podzim. Plody obsahují zejména pro cévy cenný rutin a různá barviva a vitamíny. Nejznámější je odrůda ´Nero´, z novějších odrůd jmenujme např. ´Viking´ a ´Hugin´. Plody dozrávají od září do října, ale jsou velmi oblíbené u ptactva, často je třeba je chránit sítěmi.

Dalším druhem aronie jsou Aronia prunifolia  a A. arbutifolia cv. Brilliant - jejich plody jsou  tmavě červené malvičky, které obsahuje železo, vitamíny C, skupiny B a PP, rutin a mnoho jiných pro lidský organismus zajímavých  látek.

Velkoplodé hlohy

se pěstují pro obsah látek cenných pro posílení srdeční činnosti a normalizaci tlaku, a také pro svou okrasnou hodnotu. Hloh peřenoklaný má 3-4 cm velké červené malvičky uvnitř s nápadnými semeny. Jsou ne příliš výrazné moučnaté chuti, ale dají se sušit, a pokud si dáme práci s kandováním, vytvoříme si výbornou pochoutku. Sklízíme od října do té doby, dokud vydrží na keři. Hloh východní cv. ´Aurea´ (Crataegus orientalis var. Pojarkovae ´Aurea´)  má v září až říjnu dozrávající zlatožluté poměrně chutné plody. I tento 2-3 m vysoký keř je svými jemně členitými listy příjemný na pohled a využijeme ho jako okrasnou soliteru i jako součást živého plotu nebo nižší patro jedlého lesa v permakulturně orientované zahradě.

Černý bez (Sambucus nigra L.)

je u nás obecně známý, na živinami spíše bohatších stanovištích hojně rozšířený keř. Kromě typického habitu, je ozdobený v červnu nápadnými velkými světlými květenstvími, oblíbenými také pro léčivé a kuchyňské využití. Používají se jak celá květenství na smažení („kosmatice“), přípravu želé, nápojů nebo ozdobu dezertů apod., tak zralé černé bobule, z kterých se vyrábějí džemy, sirupy, vína a likéry. Pro obsah tmavočerveného barviva se využíval i k dobarvování méně barevně výrazných vín. Plody se sklízejí obvykle od září.

Pokud jsme si tuto dřevinu oblíbili, můžeme si pořídit i některý z kultivarů. Jako okrasné se vysazují odrůdy ´Black Beauty' a ´Red Holy´ s tmavě červenými listy a růžovými květy. Sloupcovitý kultivar ´Black Tower´ byl vyšlechtěn v Anglii. Má  tmavě vínovo-zelené listy a růžovobílé květy. Rostlina dorůstá výšky 1,5 - 2 m a šířky 1 m a má sloupovitý růst.

Pro plody se pěstují hlavně kultivary ´Sambo´, což je slovenská odrůda dorůstající výšky 5-7 m, bohatě plodící, a ´Haschberg´,  rakouská odrůda, trochu menšího vzrůstu než Sambo, přináší pravidelnou a slušnou úrodu, ale je citlivější k chorobám.  Bezy plodí na jednoletých výhoncích, takže pokud chceme vysoký výnos, je dobré starší větve odstraňovat.

Růže

se pěstují hlavně pro nádherné květy. Šípky si obvykle chodíme trhat do přírody a potýkáme se se sběrem drobných plodů v trnitých keřích. Ale nemusí to tak být, můžeme využít jeden ze dvou pro plody pěstovaných druhů. Růže dužnoplodá cv. ´Karpatia´ je zajímavý větší keř se sivými listy a růžovými květy a zejména velkými šípky velmi dobré sladké chuti, s významným obsahem vitaminu C.  Zraje od konce srpna.

Více šípkové hmoty ale získáme z plodů růže svraskalé (Rosa rugosa), která se často vysazuje jako okrasná pro své sice jednoduché, ale velké a výrazně tmavorůžové květy (existuje ale i její poměrně málo běžná plnokvětá a také bělokvětá odrůda…) a veliké dužnaté šípky na podzim. Tato růže se vysazuje jako solitéra, do skupin nebo do živých plotů, ale pozor, raději ne do sousedství záhonů, rozrůstá se svými výběžky!

Hlošiny (rod Eleagnus)

jsou keře vyššího vzrůstu, zajímavé tím, že bakterie na jejich kořenech vážou dusík, jsou tedy nenáročné, jen ve stínu neprospívají moc dobře. Nejznámější je stříbřitá hlošina úzkolistá (tzv. česká oliva), ale chuťově zajímavější, i když poměrně drobné plody mají hlošina okoličnatá a h. mnohokvětá. Jejich drobné světlé zvonkovité květy na jaře omamně voní a lákají hmyz, plody jsou červené bobule navinulé chuti, využití mají podobné jako rybíz. Sklízí se od září/října do mrazů, je třeba, aby byly řádně vyzrálé, případně je lze nechat po sklizni pár dní dojít.

Svída japonská (Cornus kousa)

se pěstuje především jako okrasný keř nebo menší stromek. Jeho velké čtyřčetné bílé nebo narůžovělé květy jsou velmi nápadné. Plody ovšem jsou zajímavé také, z dálky mohou trochu vzhledem připomínat třešně, ale jejich povrch je s výstupky a pod tuhou slupkou (jako u liči) je poživatelná dužnina. Svídu japonskou bych doporučila vysadit jako soliteru nebo na okraj menší skupiny.

Rakytník

je také již dlouho pěstovaná, a tedy známá rostlina. Obecně se ví, že je dvoudomá, je proto třeba pořídit k jedné až několika samičím rostlinám i jednu samčí (opylovač kultivar ´Pollmix´).

Původní druh je poměrně bujný keř s ostnitými větvemi, drobné žluté nebo oranžové plody se obtížně sklízejí (je možné je po přemrznutí oklepat na plachtu). Méně běžně se asi ví, že byla vyšlechtěna řada odrůd s výhodnějšími vlastnostmi – méně ostnité, s plody méně pukajícími při sklizni, s plody obsahujícími více vitamínu C a karotenoidů, s velkými a výrazněji zbarvenými plody, zrajícími již od léta,…

´Leikora´– je zatím asi nejpěstovanější odrůda původem z Německa.  Má větší oranžové pevné plody, keř je středně trnitý. Vyniká bujným růstem a dobrým obrůstáním po řezu.
Zraje od půli září.

´Sluníčko´ má plody velké a oranžové, je méně trnitý a sladší než Leikora. Zraje koncem července. ´Altajská´ je oblíbená  také hlavně pro malou trnitost a větší sladkost plodů. Bobule má delší stopku, což usnadňuje trhání. Zraje od srpna. ´Pantělejevská´ má také skoro beztrnné větévky, plody zrají od poloviny července.

´Krasavica´ je ceněná hlavně pro červené plody s vysokým obsahem rutinu. Odrůda ´Aromat´ má větší plody červené barvy, pěstuje se hlavně pro vysoký obsah karotenoidů. Odrůda dobře snáší sklizeň řezem větviček i s plody.
´Botanika´ má velké plody oranžové barvy, zrající koncem července. Delší stopka plodů dovolí, že při vystižení ideální zralosti lze plody i setřásat.

´Podruga´  je téměř beztrnná. Má středně velké plody oranžovočervené barvy a sladší chuti. Vyniká spíše slabším vzrůstem, proto je vhodná hlavně pro menší zahrádky. Zraje v druhé půli července. Další kultivar se slabším vzrůstem a silnějším větvením je  ´Sirola´. Její plody oranžovo červené barvy jsou sladší a zrají začátkem srpna.

Mišpule německá (Mespilus germanica)

je na jaře nápadně bělostně kvetoucí keř nebo nízký stromek, jehož plody jsou ale zralé ke konzumaci až po přemrznutí. Jsou to hnědé malvičky s nápadnými kališními cípy a několika velkými semeny uvnitř, ta jsou obklopena sladkou měkkou ovocnou hmotou, která se jí syrová nebo jí lze zpracovat na džem. Listy mišpule mají na podzim nádherné červené odstíny.

O všech výše zmíněných keřích platí, že i užitečné může být krásné, a naopak - i z okrasných keřů můžeme mít užitek J