Plody pro zimní dekorace

V zimě, když je kolem nás bílo (a nebo šedivo…), je příjemné použít barevné plody nejen z vlastní zahrady k ozdobení prostředí a vnesení barev a radosti do našich dní….

U nás nejznámější a nejtradičnější rostlinou je bezesporu jmelí, ať už v přírodní formě, nebo zlacené. Ale i mnohé další rostliny jsou krásné a zajímavé a můžeme je použít, doma i venku…

Jmelí bílé

Ve skutečnosti existují tři poddruhy jmelí, které se liší tím, na jaké dřevině žijí – na jedli, na borovici aj. jehličnanech nebo na listnatých dřevinách. Jmelí je poloparazit (od hostitele si bere jen vodu s rozpuštěnými minerály, o výživu se stará svými zelenými listy sám) žijící v korunách stromů, event. i keřů. Úmyslně ho tedy jistě pěstovat nebudeme, i když ve starých sadech, zahradách a v alejích ho občas najdeme, zejména na jabloních. Jako tradiční součást vánoční výzdoby se ale běžně prodává na trzích. Když si ho pořídíme, můžeme zkusit odhadnout stáří trsu – jmelí za rok přiroste pouze o jeden článek! Ty největší trsy, dosahující až 1m v průměru, tedy mohou být staré i několik desetiletí! K našim Vánocům již tradičně patří…

Cesmína (Ilex aquifolium)

Je typicky Vánoční rostlina zejména v anglických zemích. Vytrvalé lesklé kožovité listy jsou na okrajích nepříjemně ostnité. U některé odrůdy mohou být i bíle panašované. Pro okrasu se využívají hlavně červené bobule, které jsou ovšem pro člověka silně jedovaté, takže pozor, pokud máme malé děti. Ustřižené větévky cesmíny vydrží i v bytě a často se používají na ozdobu vánočních stromků, do květinových vazeb, adventních věnců aj. Uvádí se, že cesmína je dvoudomá, a je tedy třeba dvou rostlin (samčí a samičí), aby nás těšila svými plody. Mě ale těší i ta moje jedna, samostatně pěstovaná.

Cesmínu tvarem svých listů připomíná mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium), která je rovněž stálezelená, ale její bobule jsou modré. Využívá se do adventních, ale také dušičkových věnců, toto použití je v našich zemích tradiční. Zajímavé je ale její využití v zahradě, je to jeden z mála druhů, které snesou zastínění a méně příznivé suché a kyselé půdy, takže s ní lze podsazovat i jehličnaté stromy. Jako stálezelený keře se využívá i k zaclonění míst, které se nám nelíbí…

Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea)

je stálezelený ostnitý keř původem ze Středomoří, dorůstající výšky až 2-3m (ale lze ji pěstovat i v nádobách). Její plody – „bobule“, avšak botanicky správně malvičky (vlastně drobná jablíčka) vyrůstají v chocholících a vytrvávají do zimy, dokud je neozobou ptáci. Barva plodů se pohybuje od žluté (odrůdy Soleil d´Or, Golden Charmer) přes oranžovou (Orange Glow, Lalandei,…) po červenou (Red Column, Mohave) a působí velmi dekorativně. Kromě solitérního využití se osvědčuje i do neprostupných živých plotů nebo jako dekorace zdí. Nevýhoda tohoto druhu je citlivost k spále růžovitých.

Skalníky (Cotoneaster) patří do stejné čeledi (růžovité), jejich drobné červené plody jsou rovněž krásnou zimní ozdobou zahrady. Vzhledem k tomu, že skalníky jsou charakteristické drobnými lístky a odolností k tvarování, jsou oblíbené také jako nádobové rostliny. Stromečky obalené bílými kvítky na jaře a červenými plody až do zimy jsou velmi krásné. Známé a často využívané jsou půdopokryvné odrůdy skalníků (např. Red Carpet), vysazované s oblibou na svahy, které chrání proti půdní erozi.

Libavka polehlá (Gaulteria procumbens)

Je nízký mrazuvzdorný keřík, který je možné v posledních letech běžně pořídit v zahradnictvích a květinářstvích. Jeho červené bobule vytrvávají přes celou zimu a zdobí zejména vřesovištní partie zahrad na vlhčích kyselých půdách a v polostínu. Krásný kontrast vytvářejí skupinám jehličnatých dřevin. Parádu ale udělají i menší rostliny v květináčích za oknem, třeba ve společnosti vřesů, kostřav nebo čím dál oblíbenějšího drátovce (Calocephalus). Listy libavky jsou léčivé a plody jedlé, ovšem ne každému chutnají.

Pámelník bílý (Symphoricarpos albus)         

je dobře známý keř, který pochází ze Severní Ameriky. U nás se běžně pěstuje, je nenáročný, často i zplaňuje. Tradiční využití v zahradách je do živých plotů a divokých zákoutí (i když zde jsou možná vhodnější naše domácí druhy). Po odkvětu růžových květů se vytvářejí bílé mírně jedovaté bobule, které vytrvávají na keřích dlouho do zimy. Tyto bobule připomínají sněhové koule a jako takové je jde využít do květinových vazeb, raději ale do chladnějších míst, třeba k výzdobě okenních truhlíků. Uvnitř v teplém prostředí vydrží pěkné kratší dobu.

Můžeme využít i plody dalších planých pěstovaných druhů – šípky, hložinky, jeřabiny, ať už sušené, nebo čerstvé, pokud je ptáci nestačili sklidit. Zejména krásné jsou šípky, ať už ty „klasické“, nebo laty drobných šípků některých (i botanických) druhů pnoucích růží. Ozdobou zahrad jsou na keřích přetrvávající plody nejen šípku, ale také rakytníku nebo mišpule (ty se až po přemrznutí začínají konzumovat). Také malvičky drobnoplodých odrůd okrasných jabloní.

Dále jsou pro vánoční vazby a další druhy dekorací (třeba pot pourri) oblíbené šišky různých druhů – zejména borovice – kromě naší domácí borovice lesní i ty nepůvodní (b. černá, b. Banksova, těžká, vejmutovka,…  ), cedru, nebo drobné šištičky jedlovce kanadského (Tsuga canadensis).

Z bylin se do zimních vazeb používají tradičně plody mochyně a měsíčnice roční.

Mochyně židovská třešeň (Physalis alkekengi) vytváří „Lampiónky“ – červené bobule, které nás ve váze mohou těšit celou zimu, oblíbené jsou do adventních věnců. Rostlina je nenáročná, stačí jí místo v koutu zahrady, i tam se obvykle bujně rozrůstá. Ovšem čím příznivější místo jí dáme, tím bohatší a větší plody vytvoří.

Měsíčnice roční (Lunaria annua)

Kvete na jaře tmavě růžovými květy, ale v tuto chvíli nás zajímají „penízky“, které získáme z plodů – šešulí. Měsíčnice je dvouletá rostlina, potřebuje svůj prostor, ale často se sama vysévá a vytrvává na místě.

Domácích planých i na zahradě pěstovaných rostlin, které nás mohou potěšit i v zimě, je mnoho, není vždy nutné kupovat v květinářství ty exotické :-)

Podklady pro článek - vánoční číslo Rodinného domu (2014)