Janinyzahrady


724 855 267
navrcholu@gmail.com

 

 

Využití stinných míst v zahradě

Nejspíš každá zahrada má nějaké své stinné místo. Je ale rozdíl, jestli je pod korunou lípy nebo za vysokou zdí domu….

Na strmé severní svahy a plochy stíněné zdí  slunce svítí – pokud vůbec - ráno a večer, přes den sem dopadá jen rozptýlené světlo. Je tu tedy i chladněji a vlhčeji.

Stín stromů také může být různý: pod stálezelenými jehličnany je celoroční a „hustý“ stín spojený obvykle se suchým prostředím, naopak pod listnatými stromy na jaře před jejich olistěním mohou růst světlomilné rostliny (druhy tzv. jarního aspektu), které později zatahují a přežívají do dalšího roku podzemními orgány, a na jejich místo nastupují stín tolerující druhy. Plochy za stromy bývají stíněné jen určitou část dne (toulavý stín) a umožňují růst polostinným rostlinám (ty se liší minimální délkou oslunění, které potřebují k tomu, aby mohly prosperovat).

Stromy a keře snášející stín:

Višně, rybíz, angrešt a josta toto prostředí  snesou dobře. Plody dozrávají později a bývají chuťově jemnější, než z místa na prudkém slunci. Z dalších zajímavých rostlin sem můžeme vysadit např. hlošinu Ebbingerovu,  stálezelený až 4m vysoký keř, který kvete v zimě a jedlé plody dozrávají na jaře, krome toho symbiotické bakterie na jejích kořenech obohacují prostředí o dusík. Fuchsie, to jsou tradiční rostliny, které pěstovaly už naše babičky, ale asi není příliš známo, že  mají jedlé plody (a u některých odrůd jsou i dobré .-)). Stálezelená mahónie, která bývá u nás pro lesklý tvarově zajímavý list využívaná jako typická hřbitovní „dušičková“ rostlina, kvete žlutě brzy na jaře a plody jdou modré jedlé bobule, kyselé, takže zejména dětem obvykle chutnají. Z dalších dřevinných druhů se do stínu hodí líska, černý bez, z okrasných keřů meruzalky (zlatá, krvavá, alpinská), svída krvavá, zajímavá v zimě červenými výhony, brsleny s krásnými plody na podzim, ptačí zob, cesmína, jedovatý tis, polostinná místa jsou ideální také pro různé hortenzie.

Liány:

Známé druhy, které často potkáme volně rostoucí v lesích, jsou chmel, loubinec (Parthenocissus, lidově  psí víno), typický  pro stinná místa je stálezelený břečťan. Kromě nich sem patří akébie (Akebia quinata), má kromě pohledných listů a zajímavých vínově červených květů také výborné šťavnaté plody, ale je cizosprašná, tedy pro opylení musíme mít nejméně dvě geneticky odlišné rostliny. Klanopraška (možná známější pod odborným jménem Schisandra chinenesis) je ve své domovině druh lužních lesů, pro její  kyselé plody plné účinných látek je velmi ceněná jako léčivá rostlina.

Byliny:

Inspiraci, co vysadit do stínu, najdeme na procházce v lese, ale použít můžeme také mnohé v zahradách a parcích pěstované rostliny: známé jsou např. bohyšky (Hosta sp.), bylo vyšlechtěno  mnoho odrůd lišících se nejen barvou květů (které jsou jedlé a výborné), ale zejména tvarem a barvou listů, takže jsou okrasné po většinu roku. Podobně řadu odrůd s barevnými listy má dlužicha (Heuchera). Další listem zajímavé druhy jsou třeba bergénie, kopytník evropský a mnohé půdopokryvné rostliny, které mohou v málo osluněných partiích zahrady nahradit trávník: barvínky (rod Vinca, původně modrokvěté, ale nyní můžeme pořídit i odrůdy s bílými nebo vínovými květy), zběhovec plazivý, mochnička trojčetná,  pachysandra klasnatá, hluchavka pitulník, modrokvětá  Ceratostigma (lidově „olověnec“), na podzim s krásně červenavým olistěním.

Na jaře na těchto stanovištích upoutají druhy tzv. jarního aspektu: sasanky, dymnivky, křivatce, stéle oblíbenější (hlavně v kuchyni .-)) česnek medvědí, ale také rychle (až invazivně!) pacibulkami se šířící česnek podivný (Allium paradoxum). V této době také kvetou první léčivé rostliny – prvosenka jarní, plicník lékařský, violka vonná,  jaterník podléška, mařinka vonná, ale také udatna (Aruncus), pupkovce (Omphalodes a Brunnera), srdcovka, konvalinka, medovník meduňkolistý a orlíčky. Samosebou také jarní cibuloviny.

Později je vystřídají čechrava (Astilbe v různých odrůdách), šťavel kyselý a Deppeův, pěstovaný i jako „čtyřlístek pro štěstí“  (ten má dobré jedlé i hlízy), náprstníky,  kostival, některá rdesna a rozrazily, škornice (Epimedium). Zajímavé pro stinná místa jsou  kakosty. Kakost psí (Geranium phaeum) má téměř hnědé květy, kakost  oddénkatý (G. macrorrhizum) hezky modré, k tomu listy barvící se na podzim do červena. Zvonky (Campanula portenschlagiana, C. poscharskyana, C. latifolia, C. persicifolia) mají nejen hezké, ale i dobré jedlé květy, které se uplatní jako ozdoba salátů nebo chlebíčků, prvé dva druhy mají i jedlé listy, použitelné u těchto  stálezelených druhů i v zimě, pokud nejsou pod sněhem.

Další netradiční druhy jsou batolky Montia perfoliata a M. sibirica,  jednoleté rostliny, ale samy se vysévají. Přetrvávají až do zimy a někdy se proto pěstují pro jedlé listy.

I v zimě je krásná libavka (Gaulteria procumbens), je velmi mrazuvzdorná a roste i na kyselých půdách ve společenstvech vřesovištního typu, její jedlé červené bobule mají výraznou specifickou chuť (takže  někomu chutnají, někomu ne).  Některé původně lesní druhy trav, ostřic, bik a kapradiny do stinných míst také patří, jsou zajímavé i v zasněžené zahradě. A ještě v zimě, než vykvetou první jarní květiny, potěší svým květem čemeřice.

 

Stinná místa (zejména ty, kam během dne aspoň na chvíli slunce svítí) můžeme využít i pro pěstování některých zelenin a bylinek. Z bylinek tato místa ocení máta, meduňka, pažitka, naťová petržel, koriandr, česnek, a zejména česnek medvědí (pokud je stanoviště dostatečně vlhké).

Zeleniny: některé se na zastíněná místa nehodí, ale je i dost těch, které tu můžeme pěstovat, podle toho, jak dlouho na příslušné místo dopadají sluneční paprsky:

Min. 2 hodiny slunečního svitu denně: Asijské listové druhy zelenin

3 hodiny: Hořčice, jarní cibulka

3-4 hodiny: Rukola, mangold, špenát, salát, kapusta

4-5 hodin: Hrášek, fazole, řepa, mrkev, ředkve a ředkvičky, brambory,

Do stinných zákoutí své vlastní zahrady můžeme také chodit na houby – ať už na ty „běžné“  - kozáky a křemenáče pod břízami nebo osikami, klouzky pod modřínem, při troše štěstí i hřiby pod lípou, a nebo různé hlívy a ucha Jidášova,  které rostou na mrtvém dřevě (třeba zbytcích pokáceného stromu), jejich sadba už se dá běžne koupit.

Také  můžeme stinná místa s výhodou využít k jinému účelu (spíše asi plochy pod stromy než studená místa za severní zdí, i když podle účelu i to je možné…): můžeme tu vytvořit místo pro posezení, houpačku pro děti nebo umístit jiný hrací prvek. Dá se sem zakomponovat na pohled krásné místo s kameny, soškami, kamennou mozaikou, doplněné výše uvedenými stínomilnými rostlinami. Vodní plochy tu mají tu výhodu, že se voda pomaleji ohřívá, a tedy zůstává déle čistá. V užitkové zahradě může ve stínu být kompost nebo  domek na zahradní nářadí,…

A v neposlední řadě je možné stinné místo ponechat jen tak přírodě, jako kousek divočiny, případně sem můžeme umístit pítko pro ptáky nebo domek pro ropuchy.

Možností, jak si užít stinná místa ve své zahradě je tedy celá řada, a oceníme je jistě hlavně za parných letních dnů .-)

Původní druhy pro stinná místa lze zakoupit např.:
http://www.plantanaturalis.com

Sadba hub:

http://www.planetahub.cz/