Mongolská inspirace (V.-VI.2010)

  V Mongolsku stromů moc není, a "lesů" jsme za čtyři týdny viděli jen několik. Druhů stromů je jen pár (nějaký modřín, borovice, topol, jilm,    u řek vrba a střemcha,...).

   Proč je dřevin tak málo? Hlavní příčiny vzájemně souvisí: místní větrné klima (a nadmořská výška), pastva a eroze, která je do velké míry důsledkem obojího. 

   Poušť Gobi je zdáli z domova nepředstavitelná....

   Nejen tím, jak je obrovská, ale hlavně, jak je v každou chvíli cesty jiná: písčitá nebo kamenitá, rovná, zvlněná, s kameny nebo přímo skalami, světle žlutá, červenavá, tmavě šedá,.... to podle toho, na jakém podkladě vznikla.

   V poušti rostou jen ty nejstatečnější a nejodolnější rostliny. Nejraději ty z čeledi bobovité (mají na kořenech bakterie, které zachycují dusík a pomáhají tak rostllinám lépe získat živiny v tomto nehostinném prostředí), nebo ty, které mají kořeny zasahující velmi hluboko, a nebo aspoň rostliny s povrchem pichlavým, chlupatým a nebo pokrytým voskovitou vrstvičkou, aby omezily výpar. Také rostliny s listy uzoučkými, nejlépe svinutými, například pažitka .-)))

Kupodivu jsme občas potkali i nějaké zvíře (jiné než chované koně a velbloudy).

    Ale ani jinde není živin nazbyt, a rostliny často rostou ve spárách, puklinách a vůbec - na velmi omezeném prostoru. 

    Přesto druhů vyšších rostlin jsme potkali hodně, a žasli, jak úžasně barevná krásná společenstva vytvářely.

    Mnohé z nich jsou tradičně využívané jako léčivky (a ta kopřiva - ta tedy měla sílu pichlavou! .-)))