Prázdniny a dovolené jsou dobou odpočinku, a pro ten je zahrada ideálním místem. Ať už budeme mít na mysli prostě jen lenošení na dece nebo v houpací síti, nebo aktivní pohyb (sportovní hry na trávníku – fotbálek, badminton, petangue,….), prolézání vrbového tunelu, hraní si v iglú, šplhání na strom, pro malé děti je ideální pískoviště.  Nebo - v dnešní době vzácnost – bahniště! :-)

K tomu něco dobrého, co jsme na zahradě právě sklidili, a můžeme si připadat jako v ráji.

Kousek loučky nebo trávníku má na zahradě každý. Když si na něj rozložíme v krásném počasí deku – a nebo pověsíme hamaku mezi dva velké stromy (nebo už máme nějakou moderní i se samonosnou konstrukcí), můžeme si užívat „ticha plného zajímavých zvuků“ : šumění vody potůčku, větru v korunách stromů, zpěvu ptáků, kvákání žab, cvrkotu sarančat,… Pírodních zvuků je zahrada plná. Navíc jí můžeme doplnit zvukovými prvky, různými  zvonkohrami, cinkajícími  a klepajícími mobily. Vtipné je využití vyřazeného nádobí, takový mobil dodá zahradě osobité kouzlo a doplní její ráz. A děti na něj mohou „hrát“.

Příjemné (a zdravé!) jsou i akupresurní chodníčky – stačí z vytyčené dráhy odstranit drny a do vyhloubené trasy  vložit mulčovací textilii (raději dvojitě) a pak už vyplňovat různými materiály – pískem, rašelinou, kačírkem, šterkem, mulčovací kůrou, pilinami, zajímavé jsou šišky, mech,…. Zkrátka podle fantazie a možností. A nezapomenout myslet na přepážky mezi jednotlivými druhy výplní, a také lem trasy, aby výplně neutíkaly do trávníku…

Hmatově úžasný prvek je bahniště -  kousek zahrady bez vegetace, nebo ohrádka (např. velikosti pískoviště), kde děti mohou mísením hlíny a vody vytvážet bláto a z něj tvořit –třeba jako při  Dnech bláta :-)  https://www.worldforumfoundation.org/get-ready-for-mud-day/

Velkou popularitu v posledních letech získaly prvky z živého proutí. Mohou z nich být vytvořené nejen lemy vysokých záhonů nebo zástěny, ale naše děti jistě více potěší různé skrýše, iglů, tunely, zástěny a plůtky z živých vrb. Zajímavé je vysadit domeček z vrb kolem pískoviště, bude  ho v létě stínit. Jen v období, kdy opadávají listy, bude mít malou nevýhodu J.

Komu se to zdá složité a netroufá si založit vrbové prvky sám (je to zajímavé dobrodružství, pozorovat, jak pruty rychle ožijí), může si pozvat specializovanou firmu, kterých už u nás existuje několik..

V zahradě můžeme pro naše děti využít kromě koupených hracích prvků i ty přírodní, různé prolézací kmeny, špalky, okraje pískovišť apod. Možná na zahradě dokonce zbyly po kácení nějakého přestárlého nebo poškozeného stromu. 

I v době, kdy počasí nepřeje pobytu venku, si můžeme s dětmi a „se zahradou“ hrát. Máme-li nasbírané nějaké přírodniny, semena, vylisované pestré květy, různé plody a kaménky,… můžeme tvořit různé drobné dárky (třeba pro babičku nebo pro kamarády), malé dekorace do pokoje, které nám budou milé v zimě, nebo hračky, které třeba zkrátí cestu autem (můžeme třeba nasbírat drobné přírodniny, vložit do látkového sáčku  a po hmatu pak mohou děti zkoušet hádat, co drží  v ruce…).

K létu bezesporu patří voda a koupání. Můžeme si toho užít jak na malé zahradě jen s malým bazénkem nebo sprchou (v poslední době můžeme pořídit krásné a moderní solární….), pokud máme hodně místa, bude jistě vítaný pořádný bazén nebo krásné přírodní jezírko, které kromě lidských obyvatel potěší i ty zvířecí. Navíc jeho osázená čistící zóna potěší oko barevnými květy kosatců, vrbin a kyprejí.

Další zajímavou činností (doufejme, že i pro naše děti J ) je pozorování přírody.

Abychom měli na živočišných druhů zahradě druhů co nejvíc, (ptáci, ježci, obojživelníci, hmyz, třeba motýli,….), chce to je aspoň trochu cíleně podporovat. Toho lze docílit výsadbou (nebo ponecháním) druhů, které jim slouží za potravu nebo úkryt,  případně vytváření nebo umisťování obydlí pro ně.

Z rostlinných druhů jsou vhodné třeba ty květiny, které lákají opylovače. Dále sem patří zejména dřeviny, které vytvážejí dostatek pylu a nektaru pro hmyz a později bobule a jiné plody pro ptáky. Trnité keře navíc poskytnou některým druhům  bezpečný úkryt před predátory.

Dalšími možnostmi, jak podporovat živočichy v zahradě, je nainstalovat pro ně krmítka (existují nejen pro ptáky, veverky, v létě jsou aktuální zejména krmítka pro motýly,…) nebo různé budky a domky. Ty lze docela jednoduše vyrobit – pro včelky samotářky  (a také slunéčka, zlatoočka,…)  poslouží navrtané špalky nebo svazky rákosových nebo bambusových „trubiček“  (je dobré je navzájem vázat, lepit páskou, nebo nakonec překrýt pletivem, aby se podporovaný hmyz hned nestal potravou ptáků, třeba strakapouda). Pro škvory můžeme umístit květináče naplněné např. slámou a zavěšené tak, aby se dotýkaly kmene, ale pro jejich letní pobyt se  osvědčil i jen pruh textilu napevno ovázaný kolem větve. Pokud nemáme čas nebo podmínky budky a domečky vytvořit,  můžeme je koupit hotové - nabízejí je kromě klasických hobbymarketů i specializované obchody, kde dbají kromě kvality provedení také na etiku použitých prvků:

www.zelenadomacnost.com

https://www.domeckyprobroucky.717.cz/

https://www.budkajakodarek.cz/

Mezi typy stanovišť, které v přírodě mizí, patří hlavně ty maloplošné, které překážejí strojovým postupům v zemědělství a výstavbě – zejména mokřadní nebo naopak stepní a suchomilné. Tato stanoviště můžeme v zahradě snadno napodobit a vysadit druhy, které jsou v přírodě vzácné (některá zahradnictví se specializují na jejich množení a prodej, rozhodně tyto druhy neodnášejme z přírody!). Tím, že v zahradě takováto stanoviště vytvoříme, umožníme kromě rostlin přežít druhům živočichů, které jsou na tyto podmínky vázané – plazům, obojživelníkům, hmyzu,… pak si můžeme zblízka prohlížet třeba žabky a ještěrky. Ježci ocení hromádku klestí nebo listí v rohu zahrady (stejně tak plazi a obojživelníci). Ponechání stromů s dutinami, případně možnost skrýt se na půdách umožní život netopýrům. Pokud tuto možnost nemáme, i pro ně je možné pořídit speciální budky. Ze stovek druhů hmyzu jich můžeme na naší zahradě  pozorovat také hezkou řádku, máme-li pro ně vhodné podmínky. Některé mají jako svou základnu mokřad (potápníci, vážky, ….), pro čmeláky, včelky a motýly můžeme vysít nebo vysadit květinové bistro – záhon skládající se z druhů, které tyto druhy přitahují. Typické jsou zejména rostliny hluchavkovité (levandule, šalvěj, tymián, yzop, saturejka, mateřídouška, speciálně úžasná je dobromysl), bobovité (různé jetele, čilimníky,  hrachory, vičenec, …), hvězdnicovité (astry, pcháče, bělotrn, třapatka – Echinacea, …), brutnákovité (hadinec ruský, plicník, svazenka, …), mrkvovité pro pestřenky (na listěch kopru nebo mrkve se živí i housenky otakárka fenyklového), pro noční motýly se sázejí třeba nocenky, pupalky, plaménky,…  V části zahrady, kam nechodíme denně, můžeme místo trávníku vysít barevnou druhově bohatou louku. Novým trendem posledních let, který k nám dorazil za zahraničí, je pěstování tzv. luk pro opylovače (včely, čmeláci, motýli,…).  Tato společenstva umožňují život dospělým motýlům i housenkám, a také dalším druhům hmyzu.  Louku tvoří logicky druhy pro ně atraktivní (což mohou být kromě bobovitých, hluchavkovitých, silenkovitých a mrkvovitých třeba hlaváče a chrastavec, také různé bodláky…). Tyto porosty se sečou jen jednou v roce, obvykle koncem vegetace, a to postupně, ne celá plocha najednou. Strniště musí zůstat aspoň 5 cm vysoké a posečenou hmotu je potřeba odvézt. Letos tyto směsi nabízí také Planta Naturalis, nebo zkušebně na míru hmyzím druhům i Zelená domácnost.

Navíc hmyzím druhům  prospějeme, když jim vytvoříme skrýše nejen na letní sezónu, ale také jim později ponecháme možnost ukrýt se v naší zahradě přes zimu, třeba tím, že suché odkvetlé stonky rostlin nebudeme odstraňovat dříve než na jaře, až  hmyz tento úkryt opustí…

Živočichové se nám za toto ohleduplné chování bohatě odmění. Jednak nám pomohou regulovat druhy, které si  v zahradě nepřejeme (ropuchy, ježci  a užovky slimáky, ptáci, žáby, škvoři, zlatoočka, střevlíci  nevítané druhy hmyzu – komáry, mšice,…). Hmyz pomáhá opylovat  některé druhy rostlin. A zejména - můžeme se s dětmi radovat z přítomnosti krásných a zajímavých druhů na své zahradě a mít dobrý pocit, že jsme usnadnili přežít těm, kteří jsou součástí přírody nejméně stejně dlouho, jako člověk, a tudíž v ní také mají mít své místo.

            Zahrada může být také vítaným zdrojem surovin pro různé pochoutky, a právě v létě začíná doba rajské sklizně. Dozrává zejména oblíbené ovoce, ales klízet už ale můžeme i mnohé druhy zeleniny. A co je nejlepší, můžeme na zahradě rovnou i uvařit. Zejména pokud máme letní kuchyni, ale stačí nám i venkovní gril, speciální a krásná hliněná pec na chleba nebo pizzu nebo jen ohniště.

Co můžeme trhat zajímavého?

Hlavně letní ovoce – po bobulích zimolezu kamčatského a muchovníku dozrávají jahody, třešně, maliny, velkoplodé borůvky, první meruňky a broskve, letní jablka a hrušky, třeba i nějaké jejich staré odrůdy …

Protože staré a krajové odrůdy ovoce, ale i zeleniny a květin, jsou mizející dědictví po našich předcích. Panenská a Míšeňská jablíčka už známe hlavně z pohádek a písní. V současné době koupíme v supermarketech vždy jen několik komerčních odrůd ovoce – které mají plody typizované, stejné barvy a velikosti, dobře se skladují a vypadají krásně. Ale ochudili jsme se tak o pestrou paletu barev, chutí, vůní a tvarů, o odrůdy, které byly nějak specializované. Například některé odrůdy jablek se hodily na sušení, některé na mošt, jiné na štrúdl, další vydržely ve sklípku až do jara příštího roku,…. Některé hrušky byly dobré na povidla, některé na pracharandu (kdo dnes ví, jak chutnala pracharanda???), ty nejranější plodily už v létě v době žní,… Tyto odrůdy byly geneticky rozmanité, přizpůsobené místním podmínkám, nevyžadovaly intenzivní pěstební postupy. V době poměrně nevyzpytatelného průběhu počasí během roku i šířících se odolných chorob a škůdců by tato genetická šíře mohla poskytnout šanci, jak těmto novým nástrahám čelit. Původní odrůdy ovocných stromů se roubovaly na silné podnože, které umožňovaly růst vysokokmenných tvarů. Pak ale přišla doba, kdy byly moderní zákrsky, různé ovocné stěny a umělé tvary. Stromky na slabých podnožích potřebují řez, postřiky, dožívají se jen několika málo desetiletí, jejich kořenový systém je kotví v zemi jen s námahou, takže obvykle potřebují oporu… navíc je obtížné využít jen nízký prostor pod nimi. Podle mého názoru velké stromy (aspoň polokmeny) mají i v dnešní době své opodstatnění, nejen v alejích a velkých sadech, ale i jako dominanta zahrady – třeba rodové stromy, s obytným prostorem pod nimi…. Dlouhověké vzrůstné stromy sázíme nejen pro nás, ale i pro naše děti a vnoučata.

K podobnému vývoji jako u dřevin došlo i u zeleniny. Místo několika dnešních odrůd fazolí nebo salátu se jich v minulosti pěstovaly desítky. Mnohé druhy (nejen odrůdy!) už dnes ani neznáme – tuřín, vodnice, zelí hlavatka, kozí brada, divoká rajčata s drobnými sladkými plody, slavné brambory Rohlíčky,… Tyto odrůdy byly dobře přizpůsobené podmínkám, ve kterých se pěstovaly. Užitek dávaly po větší část roku, ať už přímo sklizené, nebo skladované. Také diverzita těchto druhů tedy dává naději lépe čelit neočekávaným situacím v budoucnosti, tedy pokud se podaří jejich rozmanitost uchovat.

Děti nám mohou chvilku pomoci se o svou oblíbenou zeleninu, třeba hrášek nebo ředkvičky, postarat. Bude pro ně jistě zajímavé vidět, jak dlouho opravdu roste ředkvička, salát nebo rajče, jak rychle dozrávají jahody, že reálná doba růstu rostlin je jiná, než v počítačových hrách typu  Farmville ;-) ).

Doufejme tedy, že čas, který strávíme s dětmi na zahradě, bude pestrý, veselý, prožitý s fantazií a hravostí, a děti na něj budou – i mnohem později – rády vzpomínat.