Zahrada pro děti

(další podklady přichystané pro Dům a byt...)

Děti jsou na zahradě rády, pokud tam mají co dělat…. Na uklizené posekané zahradě se dá chvíli ležet na dece a číst si, chvíli hrát badminton, chvíli skákat v trampolíně, ale to může brzy omrzet.

Naopak zahrada, ve které jsou různá prostředí, zákoutí, prvky, která je různorodá, ta může nabídnout různá dobrodružství, která nenudí. Skrýš z keřů drobného ovoce má v zahradě více funkcí a na hraní je ideální. Také pokud zbyl materiál ze zemních prací, není nutné přemýšlet, jak se ho zbavit a kam ho za drahý peníz uložit na skládku. Dá se z něj vytvořit třeba val, který rozčlení zahradu, vytvoří kousek soukromí a menší děti ho mohou využít v zimě na bobování a v létě na válení sudů, na běhání a ukrytí po celý rok.

Kdo má malé děti, většinou má na zahradě houpačku, místo na sezení a obvykle i malé pískoviště. Ale i tyto prvky lze vybudovat netradičně, s využitím stromů a různých přírodních materiálů, třeba pocházejících přímo ze zahrady. A nebo dokonce – zbylo-li někdo místo – může být na zahradě i hliniště nebo bahniště J Vždyť které dítě si dneska má možnost osahat to, co pro naše předky bylo přirozené… s hlínou pracovali a tvořili z ní leccos z toho, co denně potřebovali. Kdo nezkusil, ani neví, jak příjemný materiál do ruky hlína je, keramici by mohli vyprávět! J

Dalším úžasným prvkem je voda. Malý nafukovací bazének je fajn. Ale když je možné vytvořit přírodní koupací jezírko, je to dokonalé. Máme zdravé prostředí „bez chemie“ na koupání, krásný prvek s kvetoucími rostlinami (které jezírko vlastně čistí) po okraji a vítaný biotop pro řadu živočichů. Jílové jezírko je ideální, ale fóliové je jistota.

U vody, ale nejen u ní, se krásně vyjímají různé prvky z vrbiček. Tunely, iglú, křesílka a plůtky. Jsou živé, mění se v průběhu roku. Jednou se vysadí, a pak už jsou zadarmo. Práce vyžadují každý rok  jen trochu.  Ale takové zelené teepee se dá vyrobit třeba i z lískových tyčí a nechat popnout, rychle to dokážou třeba fazole, trochu pomaleji loubinec, krásně na něm pokvetou plaménky a zimolezy. Pokud je na zahradě velký strom s dobře rozmístěnými větvemi, je to úžasný prvek na šplhání. Když je vyšší, mohou si děti pomoci třeba provazovým žebříkem. A takový dřevěný domek ve větvích je naprosto úžasný pro kluky i holčičky. Kromě hraní si se tu dá pozorovat život v zahradě z nadhledu a rozhodně tu človíček najde klid a soukromí…

V zahradě ale nemusí žít jen lidé. Pokud vytvoříme různé biotopy (typy stanovišť), vytvoříme podmínky pro různé skupiny živočichů, někteří z nich v přírodě nacházejí prostor jen obtížně. Kousek divočiny ponechaný svému vývoji v koutě zahrady je ideální, ale asi není úplně pro každého. I když – hromádka ostříhaných větví třeba pod bezinkou v rohu za kompostem zas tolik nepřekáží a neruší.  

Další možnosti máme hned při vysazování živých plotů. Místo těch jen zelených (i když i v těch se může leckterý živočich skrýt) můžeme vysadit plot z kvetoucích keřů lákajících motýly, a ideálně později s bobulemi pro ptáky (takových keřů je řada, některé mají plody jedlé a výtečné i pro člověka – muchovníky, aronie, zimolez kamčatský, keřové rybízy a angrešty, různé růže a velkoplodé hlohy,… jiné bobule ocení jen práci a někteří další drobní živočichové – tedy kromě těch výše jmenovaných keřů, např. ptačí zob, svídy, další zimolezy, meruzalky, dřišťály, skalníky, …). Máme-li málo místa, drátěný plot můžeme prostě jen nechat popnout – třeba přísavníkem nebo rdesnem baldžuánským (svými bílými květy láká nejen včely.)

Další možností jsou kameny – nejen jako velké solitéry, ale třeba seskládané do různých zídek kopečků a skalek, které pak mohou být zarostlé bylinkami. To je velké lákadlo nejen pro létající hmyz (kvetoucí rostliny), ale i ostatní druhy, které se skryjí pod kameny (např. krásní velcí střevlíci…), plazy a obojživelníky,…

Všechna tato prostředí, a také ne příliš přísně uklizená zahrada, jsou ideální i pro děti a jejich pozorování přírody. Podívat se na ptáky a motýly, ochutnat kyselé bobulky meruzalek, dotknout se kamene mokrého po dešti i ohřátého slunkem, pozorovat, jak ve větru vlají květenství trav a létají semena některých rostlin, utrhnout si květy a ozdobit s nimi svačinu a nebo seskládat barevnou mandalu, při tom přivonět k lístkům meduňky a různých česneků, květu růže a mateřídoušky, ochutnat šťovík, třeba i ten pěstovaný - velkolistý…. Tímto pozorováním vlastně vnímáme, jak příroda dokonale funguje, jak vše se vším souvisí…

A děti si tu mohou i samy vyzkoušet, jak milá práce na zahradě je, když se dotknou hlíny, když mají radost ze vzcházejícího hrášku nebo ředkviček, které si pak mohou samy utrhnout, stejně tak jako od jara do zimy některý z plodů ovoce. Dokonce pro ně můžeme zasadit nebo zasít druhy, které už jsou vzácné (např. krásně barevné plevele na okraj zahrádky – koukol, ostrožky, chrpu a vlčí mák), tak třeba už snad jen z pohádek a písniček známé odrůdy jabloní (Panenské, Míšeňské,…), usušit si vlastní hrušky, ze kterých se dělala pracharanda na slazení třeba kaší. Mohou vidět diviznu – (Verbascum), která Vochomůrkovi odnesla vzhůru čepičku, heřmánek (Matricaria chamomilla), pro který šel krteček přes celý svět, aby uzdravil myšku,… A pro svá domácí zvířátka si mohou vlastnoručně usušit voňavé seno, pokud mají na zahradě kousek kouky, a ne jen anglický trávník…

Různorodá a na druhy bohatá přírodní zahrada je zkrátka jedno velké dobrodružství :-)